Behaviorální poradna pro psy - ALTERVETERINA

K-9 TRAINING - ALTERVETERINA
Starý Pelhřimov 4
Pelhřimov
39301
Česká Republika

: 777831343, 607 802 268
: 607 802 268
: vycvikpsa@gmail.com
: http://www.vycvikpsa.wbs.cz

www.polepsovnamazlicku.webnode.cz

Ambulantně, nebo stacionárně???

Na stacionární výchovu psů bezpochyby panují diamentrálně rozdílné náhledy. Emoce v nich ovšem často převažují nad věcnými argumenty. podle mého názoru by v první řadě mělo vždy jít o to, aby se podařilo nalézt nejlepší způsob výcviku pro daného psa a jeho majitele, jenž by sliboval největší naději na úspěch. Velmi tedy záleží na osobní situaci a cíli, a podle toho je třeba volit stacionární nebo ambulantní výchovu.

Pes se neodcizí !!!!

Nejčastěji uváděný argument, totiž že se pes během pobytu ve výcvikovém středisku svému majiteli odcizí nebo že dokonce trpí, nemohu potvrdit. Rovněž nemohu potvrdit, že by pes po předání majiteli poslouchal jen svého výcvikáře. Dokonce si troufnu jít tak daleko, že pro majitele může stacionární výchova znamenat velkou výhodu. Opakovaně slýcháváme obavy majitelů, že psi při stacionárním výcviku prožívají stesk a stres z odloučení, že po návratu ke svému majiteli se chovají úplně jinak než před tím. kdyby tomu tak bylo, museli by mít poruchu chování všichni psi, kteří žijí ve psích útulcích, u chovatelů, kteří dávají přednost kotcovému ustájení, u policie, u celníků, ale i ve psích hotelech a penziónech. Dnes už naštěstí bývají ubytovaní, péče i krmení u oficiálně povolených a kontrolovaných zařízeních velmi dobré a také zacházení se psy většinou odpovídá dnešnímu stavu kynologických vědomostí.

Problémové chování u psa

Zvláště při převýchově psů s výrazným problémovým chováním pokládám stacionární převýchovu za vhodnější než ambulantní. Ukazují to zkušenosti z mnoha desítek psů v nejrůznějších oblastech výcviku. Snadno to mohu zdůvodnit na vzorovém příkladu:

Buldoček Akir v průběhu let stále častěji propadal agresivním návalům a napadal lidi i psy. Jakmile spatřil cyklistu, dítě nebo jiného psa začal intenzivně lovit. Pokud mu někdo sáhl na jeho hračku či krmení bez varování ihned napadl i člena rodiny. Nijak se nedržel ani před svým páníčkem. Až do 4-tého roku života si s ním rodina vytrpěla své. Na doporučení veterináře byl pes vykastrován, ale jak se dalo očekávat změna k lepšímu chování tudy nevadla. Dvakrát týdně začal do rodiny docházet ambulantně pracující výcvikář / cvičitel psů/. Téměř rok docházel majitel se svým psem i na kynologické cvičiště. Vše bez tíženého úspěchu. /pes měl totiž zažité své chování v dané rodině, v daném okolí a za daných okolností/.

Po pár měsících se pes dostal do našeho výcvikového střediska. Poměrně rychle se mi podařilo nalézt příčinu Akirova chování: byl nekriticky zbožňován, jakákoliv přísnost k jeho psí osobě byla tabu, v průběhu let si pes stále více upevňoval své místo ve smečce a stával se alfa pes, který vede svojí smečku životem.

Pes byl po čtyři roky vychováván s velkou láskou, ale tímto způsobem se jen víc a víc posilovalo jeho dominantní chování. Protože si ho Akir osvojil v určitém známém prostředí, bylo pro něj vhodnější udělat jasný řez a z tohoto prostředí ho na nějakou dobu vytrhnout, aby byl nucen se znovu zorientovat a spolehat se na jiné osoby. Díky změně okolí, denního režimu, způsobu komunikace s Akirem si pes osvojí terapeutem požadované chování podstatně rychleji a učí se snadněji / důvod/? podřízení se novému vůdcovi aby pes přežil v nové smečce/. Zkušený behaviorální odborník a praktik nedělá emocionální chyby, jichž se v mnoha případech dopouštějí jak majitelé psů, tak i výcvikáři na kynolog. cvičácích. Behaviorální praktik má také čas se psem den za dnem důkladně zabývat, na očekávané nežádoucí chování je připraven a ví jak mu cíleně čelit.

Při ambulantním výcviku či převýchově, jenž probíhá jednou či dvakrát týdně, to není možné, protože majitel přirozeně mimo dobu terapie s Behaviorálním praktikem nevědomky projevuje chyby a slabosti, jež není schopen správným způsobem sám korigovat. Proto nabízíme už i měsíční až tří měsíční cykly s ubytováním psa v našem středisku s tím, že majitel dojíždí za svým psem kdykoliv chce a zapojuje se do nápravového programu psa. U velmi těžkých případů je doba ustájení okolo 4 měsíců a u lehčích forem je to 1-2 měsíce.

Každopádně prvních 14 dní potřebuje behaviorální praktik k tomu, aby se psem během prvních dní dokázal navázat vztah důvěry, protože bez důvěry se nedá spolupracovat a veškerý nápravový program, který je vypracovám vždy na daného jedince by postrádal smysl.

Vzhledem k tomu, že pes nemá časovou paměť, nedochází k tomu, že by odvykl k majiteli. Když si ho majitel vyzvedne, má stejnou radost, jako kdyby byl sám jen několik hodin. Když si majitelé po ukončení smluvního stacionárního /internátního/ programupřijeli pro Akira, bylo to zrovna tak. Dnes je celá jeho rodina velmi ráda, že se k tomuto kroku odhodlala, stejně jako mnoho dalších majitelů psích kamarádů. 

Co to je za dobu 3 - 4 měsíce ve výcvikovém středisku oproti 10 -15 létům spokojeného a bezproblémového života v rodině spolu s napraveným hafanem.

Školit se musí povinně i majitel ustájeného psa!!!!!!!!

Samozřejmě by bylo chybné předat psa majiteli do starého prostředí bez toho, že by byl on řádně teoreticky i prakticky poučen. Nežádoucí chování by se totiž mohlo u psa po delší době projevit znovu. Pes si instinktivně spojuje věci a velmi rychle zjistí, zda se jeho majitel dokáže vůči němu prosadit. Podle toho pak řídí své chování.

V našem nápravovém a výcvikovém středisku proto bezpodmínečně vyžadujeme, aby po základním nápravovém programu u nás majitel zůstal od pátka do neděle a učil se vše společně se svým psem. pokud je pes u nás ustájen např. 3 měsíce dojíždí majitel za psem každé tři týdny na Pá - Ne, a pracuje pod vedením se svým psem. Pokud totiž pes po uklidnění a srovnání jeho povahy a odstranění nežádoucího chování zjistí, že jeho majitel s ním nezachází jinak než jeho behaviorální praktik, bude se i on pod jeho vedením chovat žádoucím způsobem. Pokud se dokáže trvale řídit radami behaviorálního praktika, pes se zbaví svého problémového chování rovněž natrvalo.

Akir je dnes již 18 měsíců zpátky doma a problémové chování se u něj již neobjevilo. Pes a jeho rodina žijí společně bez stresů a štastně, tak jak bych to přál všem majitelům psích kamarádů.

Také v jiných případech může být stacionární /internátní/ výchova a převýchova úspěšná a vhodná, například když majitel nemá čassám se svým psem cvičit, když je třeba psa připravit na zkoušky nebo k uchovnění apod. Záleží vždy na okolnostech závadného chování a není dobré psí výcviková střediska, která se zabývají převýchovou či odstraňováním nežádoucího chování předem paušálně zavrhovat.