Tři psi je trochu moc :-))

Irena Burešová
154
Cerekvice nad Bystřicí
50777
Česká Republika

: 776739411
: irenairenovita@centrum.cz

                                                     Nález Truhly aneb  Poklad trochu jinak J

Takže, kde začít.....

 Našla jsem ho (ne, ne, nepletu si rod ženský a mužský) ) asi před dvěma měsíci. Stál promoklý, zmrzlý a hubený, jak lunt, jednou ráno na křižovatce v Cerekvici nad Bystřicí , kde žiju. Byl hrozně vystrašený, bál se jít se mnou. Tak jsem mu alespoň doručila nějaké to jídlo a odpoledne po práci, jsem se ho vydala hledat. Vzala jsem s sebou "holky" - to je psí rodinka - matka s dcerou, kterou jsem našla letos v březnu - je to velmi zvláštní příběh, samostatná kapitola :-)) Hrozně hodné, vzorné, vychované, na zakázaný gauč lezou až když jdeme spát, ale to je snad jejich jediný prohřešek :-)) Nechápu, jak se jich mohl chtít někdo zbavit. Jsem ráda, že je máme, lepší psy jsem si ani nemohla přát :-))
              Truhlík - Truhla ležel za vesnicí v příkopě a když nás viděl, byl evidentně rád. Vyskočil na kostnaté nožky a dokonce vrtěl ocáskem, vítal mě, jako starou známou. Už mně přeci znal od rána. Poslechl a šel s námi, připojil se k holkám. Jen ve vesnici jsem ho pak musela chvílemi nést, protože se bál aut, lidí, psů, domů, všeho. Nejdřív byl spíš vystrašený, jen k jídlu se dral vehementně, ale netrvalo mu dlouho, než se v novém domově rozkoukal. Něco mi na něm sice nesedělo, trochu jsem se ho bála, ale pak mi došlo, co to je. Má podkus, tudíž vypadá, jako kdyby stále cenil zuby. Dělali jsme si z něj legraci, že je to ten nejnebezpečnější pes na světě, protože může pokousat, aniž by otevřel pusu :-)) Taky zpočátku často vrčel, když jsme ho chtěli očistit, nebo s ním něco "nepříjemného" udělat, takže vypadal fakt hrozivě, skoropudlík šavlozubý :-)) Dál jsme u něj objevili zvláštní poruchu, zřejmě neurologickou - při chůzi jako by došlapoval jen na špičky. "Nepovedenějšího" a přitom "načinčanějšího" psa jsem ještě neviděla :-)) Navíc to nebyl sportovní typ, spíš noblesní :-)) Z některých procházek se vracel dřív a čekal u auta. Přeci nebude chodit někde v dešti, nebo blátě :-)) No a když jsme přicházeli, měl radost a vždy se připojil, jako by se nechumelilo. Naše psí holky z něj byly úplně vyřízený. Takovej načinčanej frajírek mezi nima :-)) Ani k nám se příliš nehodil, nikdy jsem nebyla obdivovatelka blondýnů pudlíků, přemýšlela jsem, jestli vůbec půjde mít takovéhle stvoření v lásce. No ale proto se k nám asi dostal, abych to měla možnost zjistit :-))
                Postupem času se začal přizpůsobovat a "otužovat", mnohému se naučil. Už nevrčí, jen když jí, a to se dá pochopit. Kdo ví, jak dlouho se toulal a měl hlad. Ta neurologická porucha taky jakoby zmizela, běhá normálně, už nevypadá při pohybu tak groteskně, dokonce ani bláto už mu tolik nevadí. Naučil se celkem poslechat - nesmíš, dolů, sedni, nechá se vykoupat, ostříhat, vyčesat, autem jezdí, i když ještě ne úplně potichu, většinou na procházce přiběhne na přivolání :-)) Na vodítko je zvyklý, ale chodím se smečkou hlavně na volno. Je čistotný, nestalo se, že by doma něco vyvedl. I kočky dobře snáší. Na co teda nejsme zvyklí a čím oplývá, je jeho hlučnost - pořád "mluví" :-)), když někdo zazvoní, štěká a žene se ke dveřím, štěká i radostí při každém novém příchozím. Vžaduje dost pozornosti, pořád chce být u člověka, je mu dobře, když leží u mých nohou, dokonce i hladit se naučil sám, když už nemůžu. Bílý vynálezce J). Když odcházím do práce, zní za mnou někdy pěkné trio "Vyjemejakšakali" :-)) Ale za chvíli naštěstí ustane, dle sousedů :-)) Nebyla jsem na to zvyklá, protože „holky“ jsou vzorem poslušnosti a skromnosti, ale teď se mi zdá, že je Truhlík trochu kazí J Taky je naučen na každodenní vycházky, ale nemusejí být dlouhé.
                 Z hrůzou jsem zjistila, že ho mám čím dál radši. Původně jsem myslela, že se ho ujmu přechodně, než se najde jeho pravý majitel, protože tři psi – to není jen tak, ale šoupněte ho jen tak někam…. Neumím si představit dát ho do útulku do kotce, i když se tam dobře postarají, asi by z toho měl veliké trauma. Takže už ho mám dva měsíce a kousek a jen tak někomu, kdo by to s ním nemyslel upřímně a dobře, bych ho nedala. Je zvyklý být s "holkama" uvnitř v domě, spí pod postelí, nejlépe na našem oblečení, takže by to chtělo vážně citlivého „psáře“ J
                  Vyklubal se z něj pes velmi milý, sžil se s námi, až je mi líto, že si ho nemůžu nechat, ale je  to neúnosné - tolik tlapek na otírání, tolik koupelí, jídla, veterinární péče... Když k tomu připočtu ještě "už jen" tři kočky (měla jsem jich jednu dobu i osm), je toho na moje finance až až. Došlo mi, že bude velmi rozumné, najít mu někoho opravdu hodného, kdo by ho měl taky rád takového, jaký je, abych věděla, že je o něj dobře postaráno, a zároveň se nestěhoval po všech čertech. To jméno Truhlík jsme mu dali proto, že na něj dokonale sedí. Je to Truhlík. Neoplývá příliš chytrostí, ale je hrozně snaživý, milý a hodný. Taky nezáludný, jako zvířátka bývají :-))
                     No, myslím, že jsem snad vypsala vše potřebné, možná i víc. Kdo dočetl, jistě už Truhlu „zná“ a bude si umět to nepovedené stvoření představit :-))  Trochu mám tedy strach, jestli se někdo takový „divný“, kdo by se dokázal do „nedokonalosti“ zamilovat, jako já, najde, ale člověk nikdy neví. Ono vlastně kdo a co je dokonalé? Z mého pohledu je i Truhlík. Je svůj a je a bude dobrým kamarádem.
                   Málokdo si uvědomuje, že starat se o různé nalezence, co se "nehodili",  a zajistit jim spokojený život, může člověka obohatit víc, než když si koupí všechno na světě. V téhle uspěchané době......Není nad to, udělat si a někomu radost :-)) Zdravím všechny skvělé „člověky“, pro které tohle není marné. Ale i ty ostatní J

                                                                                                                                           Irena Burešová